1988

       Období rozvoje. Po mnoha návrzích a jednáních se konečně začalo s výstavbou softbalového hřiště u 2. ZŠ Zahradní a podařilo se také projednat podmínky užívání školní tělocvičny. Se stavbou samozřejmě vypomohly možně i nemožně Vodní stavby (a muž málem v pozadí PETR DOLEŽAL).

       Fakt, že osmdesátá létá byla opravdu obdobím podobných hesel (někdy si dokonce i navzájem odporujících), dokazuje také hitparáda mých tří nejoblíbenějších:

„UČTE SE A PRACUJTE PRO ROZKVĚT VLASTI!"

„BUDUJ SOCIALISMUS - POSÍLÍŠ MÍR!"

„RUCE VOD TOHO, PŮL JE HOTOVO!"

       (Módní tendence se však nevyhýbají ani softbalu. Toto odvážné heslo se objevovalo na hřišti v Dolní Poustevně. Před transparentem ochotně zapózoval třetí metař Martin Novák.)

v kraji končí chomutovští softbalisti konečně první. (Aby se splnil první sen

       Nebude to naposledy, kdy zvláštní okolnosti stanou u vyplňování velkých bobřích snů. Například první vysněné vítězství finále I. ČSL bude poznamenáno alibistickým (a de facto protipravidlovým) rozhodnutím STK a předsednictva, které po několika neuznaných protestech nakonec skrečuje oba týmy z druhého semifinále. Beavers tak získají titul bez boje.
       Také první vysněné vítězství Poháru mistrů evropských zemí „vybojuje" Chomutov u zeleného stolu, když technická komise kvalifikuje start nadhazovače vítězného týmu Martina Homberga jako hrubé porušení pravidel. Klub Ballerup Vandals si totiž tohoto hráče vypůjčí z jiného dánského družstva, což není povoleno. ESF dánského mistra diskvalifikuje a novým klubovým mistrem Evropy se dodatečně stane SC Beavers VS Chomutov.
       Někdy je daleko těžší sny obhajovat než je vyplňovat.

, musely ovšem Louny softbalu zanechat a přejít natrvalo k baseballu.) Vyhrává se také turnaj O kadaňský talíř a turnaj v Bratislavě, na dalších pěti turnajích se dosahuje alespoň medailového umístění. Následuje další nominace na nejúspěšnější sportovní celek okresu. Znovu neúspěšně. Bude trvat ještě hezkou řádku let, než se povede zvítězit dokonce i v jiných kategoriích. Hlavně se bude muset změnit struktura soutěže o sportovce okresu: o vítězi budou muset rozhodovat sportovní činovníci, novináři apod. Ne diváci a návštěvníci hřišť. Romantická idea KMR o masové oblíbenosti (ne nepodobné například oblíbenosti hokeje) nedojde ani po letech svému naplnění.
       Dalším důležitým krokem byly tréninky nově ustanoveného družstva žen. Vedl je zpočátku MARTIN CHMELÍK. Později ho však pro neshody s hráčkami vystřídal VLADIMÍR KOZMA, který tak nějaký čas zvládal oboupohlavní trénování. Pro jeho velkou časovou vytíženost mu však s vedením mužské zimní přípravy 88/89 z velké části vypomohl JAN FRANEK

       V Metodickém dopise Základy softbalu autorů Z. Mašína, J. Porše a V. Süsse se v kapitole „Výběr chytače" píše: „Jedním z nejdůležitějších rysů úspěšného chytače je vůdcovský typ hráče."
       O svém vůdčím postavení nemusel Jan Franek nikoho dlouho přesvědčovat. Věk, zkušenosti a koneckonců i samotné výsledky hovořili za něj a musí za něj hovořit i dnes, protože vám žádné jeho autentické postřehy neposkytnu. Svá slova doložím alespoň jednou skutečností: po sesazení Vladimíra Kozmy z postu trenéra totiž Jan Franek jako kapitán povede v letech 1989 a 1990 neoficiálně celý tým (oficiálně pod trenérskou, kurzem posvěcenou zástavou Bohuslava Rolla sr.)
       Vyjma výše opsané rady v Metodickém dopise Základy softbalu také stojí: „Není důležité, kolik chytač měří a váží, ale měl by to být hráč tvrdý, silný a nebojácný."
       Troufám si domnívat se, že zrovna u Jana Franka hrála vyváženost výšky a hmotnosti svou roli. Zároveň jsem si však vědom výstižnosti druhé části popisu: tvrdosti a nebojácnosti. Člověk, který dle vyprávění, zvládl odehrát celý zápas v sandálech (protože si zapomněl boty doma v botníku) asi skutečně neví, co je bolest.

, první z řady (dvou) vynikajících chomutovských chytačů.
       Taková malá škatulata - hejbejte se.
       Teď už jen zbývají ta batulata. Ani na ně nemusíme čekat dlouho. První žáčci z pionýrské skupiny J. A. Gagarina při 12. ZŠ Heyrovského začali trénovat právě v tomto roce a už na jeho konci sehráli své prvé zápasy. Jedním z takových heyrovských softbalových půlčíků

       Ne nadarmo zde užívám jedno z hovorových pojmenování hobitů z knihy J. R. R. Tolkiena „Pán prstenů". Až v roce 2004 odcestuje sehraná dvojice VRBENSKÝ-PŘIBYL s českým reprezentačním týmem na Mistrovství světa v softbalu mužů na Novém Zélandu, budou je tvůrci půlhodinového sestřihu z tohoto mistrovství srovnávat s tehdy trochu populárnější dvojkou FRODO PYTLÍK-SAMVĚD KŘEPELKA.

       V bezděky vyvolané komické atmosféře se však najednou vytratí pátrání po počátcích sehranosti této mytické dvojice. Udělejme si na něj čas aspoň my teď:

       Psal-li jsem o legendární soutěživosti Jaroslava Lhotáka, který jde i přes vlastní mrtvolu, budu muset přiznat, že na rozdíl od něj se Jan Přibyl nezdráhal jít přes mrtvoly cizí.
       Od devadesátého roku, kdy Jan Přibyl vstoupil do rozjetého vlaku, musel neustále čelit nerudovské otázce „Kam s tím?" (respektive s ním). Neměl zkrátka svůj stálý post. Ale to se mělo brzy změnit. V roce 1991 na soustředění v Dolní Poustevně vykloubil Janu Frankovi prst při srážce na domácí metě. V polovině sezóny se tak najednou uvolnilo místo catchera a protože se stále nevědělo „co s ním?", byl do brnění nakonec oblečen strůjce nečekaného zvratu Jan Přibyl osobně. Zároveň mu byl přidělen něco jako jeho kmenový nadhazovač, Luboš Vrbenský, který se v té době házet teprve učil (jak tvrdí pamětníci: „Házel rychle, ale nevěděl kam. Helmut byl velký cíl."). Jan Přibyl se od těch dob z catcherského brnění vysvlékl jen výjimečně.

(ovšem až z druhé várky, tedy z roku 1989) byl také Jan Přibyl, o pár let později známý hlavně jako „Helmut".
       V podhoubí to bují.