1984

       V květnu 1984 vyšla v 9. čísle časopisu ODPAL (bulletin oddílu softbalu a baseballu TJ METEOR Praha) oficiální zpráva ČSTV, doplněná ještě aktuální statistikou KMR,

       KMR byla zkratka Komise masového rozvoje VSSB ČÚV ČSTV (aby se nám to projasnilo). Tato komise s tak optimistickým názvem měla za úkol vyhmatávat všechny oddíly, které softbal hráli pod hlavičkou PO, SSM či ROH (a nebyly tedy oficiálními členy ČSTV), a pomoci jim při jejich cestě na výsluní.
       V září 1984 otiskuje KMR v časopise ODPAL dotazník adresovaný všem předsedům oddílů v naději na komplexní zmapování softbalového prostoru. Jejich dotazník dnes v mnohém připomíná kádrové dotazníky tolik typické pro tehdejší dobu. Namátkou vybírám z celého dotazníku tři body řazené sestupně: 27) Rozdělte své hráče do skupin podle vzdělání: student - nestudent, VŠ - střední škola - bez školy; 18) Víte o nějaké softbalové aktivitě na okrese, v kraji, o které ani výbor SSB neví? Napište kde a kdo; 5) Pomáhá vám někdo ve vaší práci nebo jste na vše sám? Jak a kolik osob (jmenovitě a adresu těchto osob).

       Nerad bych však činnost KMR zbytečně zlehčoval. Předseda ing. Jaroslav Knot spolu s prof. J. Čásou, MUDr. K. Havelkou a A. Hrabětem si vytkli na svou dobu romantický cíl - „prosadit softbal do všech koutů republiky" - a dělali pro to skutečně všechno možné. V srpnu roku 1985 tak kupříkladu v časopise ODPAL poskytují „Rady začínajícím družstvům (oddílům) softbalu". Odhalují v nich zcela zřejmé mechanismy jednoznačně potřebné k zakotvení jakékoliv sportovní činnosti. Na pozadí těchto rad můžeme číst historii chomutovského softbalu jako modelový příklad:

       „Pokud se jedná o úplně neorganizovanou skupinu lidí, je třeba stát se v ní organizátorem a řídícím jedincem, který v podstatě určuje běh těchto zájemců o softbal. (= Z. Megela)
       (...)
       Má-li však takováto skupina zájem hrát softbal na úrovni výkonnostního sportu, je třeba jak organizaci, tak trénink postavit na vyšší úrovni. (= V. Kozma) To znamená ustanovit oddíl softbalu a baseballu při některé tělovýchovné jednotě buď na vesnici či ve městě. (= TJ Lokomotiva Chomutov)
       Na závěr lze říci, že otázka vlastního softbalového hřiště je v činnosti každého softbalového oddílu otázkou rozhodující a je třeba hned od počátku své existence za tímto cílem neúnavně a cílevědomě (systematicky) jít." (= od „Megelek", přes hřiště při 2. ZŠ Zahradní, k softbalovému areálu u 12. ZŠ Heyrovského)

       Neopomenutelným pomocníkem ducha KMR byl bezpochyby časopis ODPAL, poskytující metodické, technické i didaktické návody. Nutno poznamenat, že časopis s podobným zaměřením v současné době českému softbalu chybí.


 o počtu hrajících členů a oddílů a o jejich krajském rozložení. Chomutov zde figuruje v kategorii oddílů, o jejichž „softbalové existenci" se pochybuje.
       A zatím to v severočeské kotlině vře: ještě na jaře téhož roku získávají softbaloví našinci své první vlastní hřiště. VÁCLAV ČERVENKA, tehdejší chomutovská nadhazovací jednička, ho na počest zakladatele pojmenuje „Megelky". Byl - a stále je - to travnatý plácek za zahrádkami na Dukelské ulici u bývalého dolu Jan Žižka, kde zhruba 15 metrů za třetí metou začínal les a kam také často pražští soupeři odmítali jezdit hrát. Až se hráčů o devatenáct let později zeptám na jejich vlastnický poměr k „Megelkám", dozvím se, že to bylo hřiště, které se „okupovalo".
       V Chomutově tedy softbal momentálně existuje druhý rok a už si za tu dobu stihl přivlastnit cizí hřiště. Jak říkám: parazit. A to je teprve v dupačkách a učí se chodit. Učí! Tak jako jsme myslím s úspěchem vyvrátili vročení vzniku softbalu v Chomutově v památném výroku „je to asi neuvěřitelné, ale softbal na vysoké úrovni se hraje v Chomutově již patnáct let", budeme si muset vysvětlit i tu zmiňovanou „vysokou úroveň":

       Po dvou letech svého přebývání v Chomutově se zničehoš nic VLADIMÍR KOZMA

       Do Chomutova se Vladimír Kozma přestěhoval v roce 1982 kvůli práci. I nadále zůstal hráčem Dvora Králové nad Labem, avšak bez tréninků. Únik k jakémusi sportovnímu vyžití formou ježdění na vodu mu zatím poskytoval jeho známý Petr Doležal z TJ Vodní stavby.
       Hlavním ideovým přínosem Vladimíra Kozmy se stala zásada: „Nejlepší tým bude ten, jehož členové spolu vydrží hrát nejdéle." Na této myšlence vystavěl celý tréninkový plán.
       V rozhovoru pro Deník Chomutovska z roku 1996 řekne Martin Chmelík o Vladimíru Kozmovi toto: „Zbyšek Megela se softbalem začal a trenér Kozma položil základy pro dnešní tým. Předal nám svoje bohaté zkušenosti a výkonnost týmu velmi vzrůstala. Pod jeho vedením jsme to všichni začali brát jako sport."

dovídá o klucích s rukavicemi a jako správný hráč Dvora Králové nad Labem se na podzim ´84 vydává na „Megelky" zkontrolovat potenciálního soupeře.
       „Podle pálky, rukavic a míčku jsem poznal, že se jedná o softbal," řekne mi potom o dvacet let později o vysoké úrovni počátečních let. „Podle hry to však poznat nebylo."
        Dokonce i o herních kvalitách jednotlivých hráčů se pak nad šálkem kávy vyjádří zcela prozaicky. „Parta středoškoláků, co to hráli táborovým způsobem," řekne.
       Asi na třetím „tréninku" (v uvozovkách!), po neustálém kibicování a mluvení do „hry" (v uvozovkách!), je vyzván, aby začal tréninky vést. A on výzvu přijme.
       „Bylo nutné začít úplně od začátku. A tak tím to pro mě začalo. Začal jsem se učit softbalovou teorii, tréninkové metody atd. Výhodou bylo, že jsem se kdysi věnoval gymnastice a uměl jsem vidět a naučit pohyb. I tak bylo těžké přeučit špatné návyky a získat si důvěru, že nová technika je úspěšnější. Začal jsem jezdit více do Dvora za Rudou Zoufalým a dlouho do nocí jsme probírali techniku a její nácvik, herní systémy, taktiku. Přeli jsme se o tom, která dovednost je v začátcích důležitější. Díky tomu jsem vždy o několik kroků napřed. Pak nastala dřina na hřišti. Den co den tréninky, vysvětlování, přesvědčování a učení. Poznával jsem, co to znamená roztlačit stojící vlak."
        Pozdější vykladači historie prohlásí, že se tak VLADIMÍR KOZMA stal chomutovskému softbalu prvním skutečným trenérem - trenérem samoukem a trenérem, který věnuje svůj hráčský um na oltář herní osvěty. Jiní interpreti minulosti zase prohlásí, že v obou těchto ohledech nezůstal VLADIMÍR KOZMA sám, a ukáží na Martina Chmelíka. Jejich oponenti se jich pak budou ptát na definici pojmu hráčský um.

       Poté, co se dá stojící vlak do pohybu, rozjíždí se také tandem MEGELA-KOZMA na pozvání KMR do Prahy, aby zde dojednali účast Chomutova v pražské nejnižší soutěži. Jinde se vlastně ani hrát nedalo; severočeský přebor tehdy ještě neexistoval.
       S přicházející zimou ´84 vyvstanou před chomutovskými dva problémy. Prvním je kvůli bolesti zad vzdané nadhazování vynikajícího sportovce Václava Červenky. VLADIMÍR KOZMA bere tu řeholi na sebe a ve svých tehdejších pětatřiceti se učí zvládat techniku nadhozu: doma, na tři metry do matrace.
       Druhým a důležitějším problémem je, kde přes zimu trénovat. A tak triumvirát ČERVENKA-MEGELA-KOZMA organizuje onen historický přestup pod křídla starých sokolníků

       Sokol byla mnohopočetná organizace, která sdružovala lidi propadlé kultu těla a pohybu. Její název pocházel od pojmenování sokola stěhovavého. Také oni se totiž, při pořádání tzv. Všesokolských sletů, stěhovali každoročně do Prahy. Na ohromné letenské pláni se pak sborovým cvičením snažili ukázat světu svou potřebu celosvětového míru a bratrství. Jejich úporné mávání rukama a kopání nohama mělo na světový mír asi takový účinek jako opékání buřtů trampy.

V srpnovém, 14. čísle časopisu ODPAL z roku 1985 vychází první zmínka o herním počinu Chomutova pod hlavičkou „B" skupiny II. třídy pražského přeboru mužů.