1985

       První herní sezóna se nesla ve znamení rychlého vystřízlivění. Asi nikdo ze zúčastněných nečekal hned na začátku nějaké velké úspěchy, ale popis tehdejšího náladového klimatu z pera VLADIMÍRA KOZMY je více než výmluvný: „První květnový turnaj i přes trochu smůly nevyšel nejhůř. Zato v soutěži jsme zjistili, co všechno ještě neumíme."
       (Co všechno ještě neumí, respektive co všechno se bude muset naučit, začne tento rok poprvé zjišťovat mimo jiné i Martin Chmelík.)
       V říjnu tak Chomutov končí na posledním místě II. třídy pražského přeboru mužů se sedmi zápasy prohranými a sedmi skrečovanými. Ten poslední údaj asi nevrhá příliš dobré světlo na herní zápal a organizační dovednosti pionýrských let. Avšak za vinu je to třeba klást patrně jen nezkušeně nedostatečné informovanosti. Chomutov měl jako účastník pražského přeboru povinnost odehrát všechny zápasy (i jako domácí) v Praze. Domluvil se tedy s pražskými týmy, že pořadatelské zápasy odehraje doma na „Megelkách". Domluvil se špatně. Když pak soupeř do Chomutova nepřijel, radovali se domácí z výhry, aniž věděli, že jsou to ve skutečnosti oni, kdo mají pro svou neúčast na pražském (regulérním) hřišti skrečovaná utkání. Smůla. Neznalost zákona neomlouvá, říká se.

       Během roku 1985 na sebe softbal alespoň poprvé upoutá pozornost chomutovské veřejnosti, když se představí na sportovním dni VTŽ v propagačním zápase s družstvem z Loun. Avšak ani tentokrát nebyl Chomutov v zápolení se svým tradičním soupeřem úspěšný. Vlastně toho roku se Chomutovu nad lounskými podařilo vyhrát jen jednou; v zápase, na který ZBYŠEK MEGELA přivedl nečekanou posilu. Kubánec Alfrédo, který v Chomutově toho času pobýval v rámci jakéhosi programu na výměnu pracovních sil, se jako jediný z mnoha nechal přemluvit a vychytáním prakticky celého zadního pole zajistil projednou Chomutovu opojnou slast vítězství. Chomutov tak možná patří k prvním družstvům, která poskytla angažmá zahraničním hráčům. Bohužel angažmá

       Kubánským intermezzem si chomutovští projdou ještě jednou. Bude to na hřišti „Monika" (za státním Gymnáziem Chomutov) v době, kdy začnou koketovat s baseballem. Trenér VLADIMÍR KOZMA však učiní přítrž všem kubánsko-baseballovým choutkám: „Nejdřív výsledky v softu, teprv pak se může zkusit baseball!"




Kubánce Alfréda nemělo dlouhého trvání; skončilo hned po pár týdnech, když byl pro nevyhovující pracovní morálku

       Na rozdíl od Kubánce Alfréda si nemohli budoucí bobříci dovolit mít ruce za prdelkou či dělat jak italskej dělník Sernáto. Museli se hezky otáčet, aby si vydělali sami na sebe. Zajišťovatelem všemožných brigád a melouchů se stal Bohuslav Roll sr. se svou akcí „softbalisti do výroby". Jezdilo se na Kálek, na Červený Hrádek, dokonce i na soustředění ve Velké Černoci se první týden věnoval chmelení (tj. práce s chmelem) a až druhý týden ochmelení (po náročném tréninku).

       Na závěr sezóny (2. 11. 1985) si ještě TJ Lokomotiva Chomutov vyzkouší pořadatelství softbalového turnaje mužů. Je to sice turnaj malý, skromný, přesto stačí na znovunabytí

       Možná by stálo za to napsat spíše znovudobití. S měkkým i. Zbyšek Megela se totiž jako hráč půjčený do cizího týmu pokusí dobít některé své skutečné spoluhráče. V zápase proti vlastním se mu jako chytači podaří při přihazování na běžce na třetí metě trefit do oka chomutovského pálkaře Petra Jünglinga, stojícího řádně v pálkařském území. Tento čarodejnický kousek se připíše k ostatním pokusům Zbyška Megely o překazení něčí kariéry. Tentokrát ovšem té softbalové.

ztraceného sebevědomí. Konečné pořadí: 1. TJ Lokomotiva Louny, 2. TJ Lokomotiva Chomutov, 3. ZRTV Lokomotiva Chomutov, 4. TJ Lobkovice.

       Rozjetý vlak míjí svou první stanici.