1983

       S odstupem let nabývá pionýrská činnost ZBYŠKA MEGELY takřka mýtického hávu. Zdá se téměř neuvěřitelné, že člověk s minimálními herními zkušenostmi dokázal kolem sebe soustředit tolik zapálených mladých lidí. Museli hořet jako pochodně. On ostatně taky.
       V roce 1983 chomutovský softbal doslova parazitoval na ostatních sportech. ZBYŠEK MEGELA se ukázal jako výborný skaut a vyhledávač talentů, když na škvárovém hřišti u 8. ZŠ Hornická získával další a další hořlavé nadšence tolik známým proslovem: „Ahoj, kluci. Co jdete hrát? Fotbal? A nechcete to radši zkusit s náma?"
        Jedním z těch, kterým v roce 1983 takto překazil skvěle se vyvíjející fotbalovou kariéru, byl také Jaroslav Lhoták², nejdéle hrající člen SC Beavers VS Chomutov.

       Osmdesátý třetí však byl významný především prvním oficiálním zápasem, který Chomutov viděl. Nebo spíše neviděl; s návštěvností to tehdy vypadalo podobně jako dnes. Dokonce i klub lodních modelářů se těšil v soudobém regionálním tisku větší oblibě než softbal. Možná je to dobře. Nikdo nikomu tak nemůže vyčítat tu ohromnou porážku, kterou chomutovští utrpěli od ženského týmu z Loun.

        Vztahy s lounským kolegou udržoval Chomutov v osmdesátých letech vřelé. Profesor Jaroslav Čása, vedoucí TJ Louny, byl svolný a ochotný ke spolupráci jak formou tréninkových utkání, tak formou shánění sportovního materiálu z Kuby.

        ²Jaroslav Lhoták, „Jaryn": zneuctěný fotbalový mág, několikanásobný softbalový přeborník a vícepřeborník kraje, republiky i klubové Evropy, pralesák s catcherskými zkušenostmi, duší tramp.
        Vylíčení jeho legendární soutěživosti, kterou si uchoval až do pozdních oddílových let a díky které se nikdy nezdráhá jít i přes mrtvolu (svou vlastní), by stálo příliš mnoho času a úsilí, a přitom bychom se vůbec nemuseli dostat k softbalu. Pisatel těchto řádků ho zmiňuje hlavně proto, že jeho postava a životní osudy se ukazují klíčové pro naší historii. Většina pamětníků se na něj odvolává. Je to on, kdo všude byl, kdo si vše pamatuje. Je to také on, kvůli komu se tu a tam dají věci do pohybu. Například vznik softbalového turnaje O velikonočního bobra je spjat s oslavou na počest návratu Jaroslava Lhotáka z vojny. V původním plánu byl sice jen jakýsi uvítací zápas, ale nějak se to vymklo z rukou. Kvůli turnaji dokonce tehdejší trenér Vladimír Kozma vyrobil i hlavní cenu z moduritu - a pamětníci se dodnes přou o to, zda se turnaj náhodou nejmenoval O velikonoční vejce.
        (Většina indicií - nepotvrzená zpráva, že putovní Bobr odpočívá v Dolní Poustevně, a taktéž nepotvrzená zpráva, že putovní Vejce vlastní někdo z chomutovských hráčů - však nasvědčuje tomu, že šlo o dvě rozdílné akce. Jednu starší a jednu mladší.)
        Turnaj O velikonočního bobra měl celkem čtyřletou tradici.

       Turnaj o velikonočního bobra měl celkem čtyřletou tradici. I když se samozřejmě objevily pokusy, kterak na tomto turnaji demonstrovat „odvěkost" klubu. V roce 1993 se tak v novinách objeví zpráva, že se bude hrát již 8. ročník tohoto turnaje. O týden později se člověk skrytý pod zkratkou IS pokusí zmírnit dalekosáhlost tohoto údaje a uvede, že šlo o 5. ročník.
       Paralelně s touto zprávou vychází v konkurenčních novinách zmínka o 3. ročníku onoho turnaje (a paradoxně již v roce 1992 uváděl tento konkurenční tisk, že jde o ročník 4.). Nenechme se však zmást přepisováním historie, návrat Jaroslava Lhotáka z vojny 27. března 1989 nám všechny události usazuje do pevné živné půdy. Zbytek si dopočítejte.